Historica Olomucensia vol. 54 (2018), 257-287 | DOI: 10.5507/ho.2018.012
Deklarovaným cílem fyzické a symbolické transformace měst ve státech poválečného východního bloku se stala vize "socialistického města", které mělo vytvářet odpovídající prostředí pro život a práci kýženého "nového člověka". V Československu byla naprostá většina sídel jen slabě poškozena událostmi druhé světové války, a proto musely plány na jejich modernizaci ve zvýšené míře zohledňovat dochovaný stavební a urbanistický kontext. Důraz na národní minulost a zdánlivě apolitické projekty památkových rekonstrukcí byly v období stalinismu odůvodňovány ze strany dobových mocenských elit, části expertů a médií jako ideologicky i funkčně přirozená součást socialistického projektu. Široká kategorie "historického dědictví", tj. vybrané domácí památky a tradice měly v padesátých letech plnit v prostředí modernizovaných měst tři základní funkce. V kontextu marx-leninské doktríny a politiky dějin představovaly účinnou součást komunistické sebelegitimizační politiky (komunisté jako "dědici národních tradic"). V kontextu architektury se staly vyžadovaným vzorem a inspirací soudobé tvorby (v duchu sovětské doktríny tzv. socialistického realismu). V kontextu památkové péče měla ideologicky podbarvená propagace památek vychovávat občany k hodnotám "socialistického vlastenectví".
The declared aim of a physical and symbolic transformation of cities in post-war eastern bloc became a general vision of "socialistic city" which was supposed to create a corresponding environment for the life and work of the coveted "new man." Most of the settlements in Czechoslovakia were slightly damaged therefore the plans for modernizations had to follow extant building and urbanistic context. The emphasis on the national history and seemingly apolitical projects of historical reconstructions were justified by the power elite of that times, experts and media as an ideologically and functionally natural part of the socialistic project. Wide category of "historical heritage," that is chosen domestic sights and traditions, were supposed to fulfil three main functions in the 1950s. In the context of Marx-Leninist doctrine, they represented an effective part of the communistic self-legitimating politics (where communists represented "inheritors of national traditions"). In the context of architecture, they became a required model and inspiration of contemporary production (in the spirit of the soviet doctrine of so-called socialistic realism). In the context of historic preservation, the ideologically biased propagation of historical sights was supposed to raise up citizens towards the values of "socialistic patriotism."
Zveřejněno: 11. červen 2018 Zobrazit citaci
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.