Historica Olomucensia vol. 54 (2018), 185-221 | DOI: 10.5507/ho.2018.009
Po roce 1918 byl v Československu rodopis na české i sudetoněmecké straně pojímán jako nástroj pro upevňování národní jednoty, což našlo výraz v badatelských programech, aktivitách a publikacích genealogických institucí (Rodopisná společnost československá, Jednota starých českých rodů, Zentralstelle für sudetendeutsche Familienforschung). Za okupace došlo k pokusu přeorientovat sudetoněmeckou genealogii směrem k česko-německému poměru v minulosti, kdy měl být prokázán německý původ určitých skupin českého obyvatelstva (zejména liberecká Kommission für Rassen- und Sippenforschung). Tato aktivita souvisela s nacistickou snahou získat vědecké podklady pro germanizaci protektorátu. Nacionální úkoly českého rodopisu byly pod vlivem národního ohrožení v letech 1938-1945 programově zesíleny. Čeští genealogové se konkrétně podíleli na bádání o dlouho na své půdě usedlých českých selských rodech, které byly - v úzkém propojení s českou agrární politikou - veřejně oceňovány; zároveň dokazovali český původ významných osobností a rodin z dějin českých zemích; zkoumali také možnosti, jak by rodopis mohl registrováním kladných a záporných charakteristik u předků přispět české národní eugenice. Tyto české rodopisné aktivity je možné vnímat jako výraz dobového českého národněobranného a zároveň protiněmecky zaměřeného historismu.
Genealogy after the year 1918 was understood as means of strengthening national unity in Czechoslovakia by Czech as well as Sudeten side. These traces were found in research, different activities and publications of genealogical institutions (Rodopisná společnost československá, Jednota starých českých rodů, Zentralstelle für sudetendeutsche Familienforschung). During the occupation, there was an attempt of re-orientation of the Sudeten German genealogy towards the Czech-German relations in the past because it was supposed to prove a German origin of certain groups of the Czechs (especially Liberec's Kommission für Rassen- und Sippenforschung). This activity was connected to the Nazi effort of acquiring materials for the process of Germanization in the protectorate. National tasks of the Czech genealogy were systematically strengthened under the influence of national threat in the years of 1938-1945. The Czech genealogists participated in a research about settled farming Czech families who were in a close relationship to the Czech agrarian politics publicly praised. At the same time, they proved Czech origin of important public personas and families of the Czech history. They also studied how a register of positive and negative characteristics of ancestors could add to national Czech eugenics. These Czech genealogical can be taken as a manifestation of the Czech national-defensive and anti-German historicism.
Zveřejněno: 11. červen 2018 Zobrazit citaci
ACS | AIP | APA | ASA | Harvard | Chicago | Chicago Notes | IEEE | ISO690 | MLA | NLM | Turabian | Vancouver |
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.