Historica Olomucensia vol. 50 (2016), 223-243 | DOI: 10.5507/ho.2016.012
Studie se zabývá pokusem o obnovení diplomatických styků Svatého stolce a Československa na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, přičemž sleduje vývoj a proměny československo-vatikánských jednání v první polovině šedesátých let. Odhaluje, nakolik komunistický režim opustil svoji proticírkevní rétoriku z padesátých let a vůči Vatikánu nyní projevoval formální vstřícnost, jež pochopitelně souzněla s představami Sovětského svazu, který zlepšení diplomatických styků spojoval s propagací komunistické ideologie na mezinárodním fóru i v intelektuálních kruzích v Evropě. Ukazuje, že tato očekávání byla spojována s osobností papeže Jana XXIII., neboť pontifikát nového papeže Pavla VI. dodal církvi sebevědomí, jež se projevilo i novou "odvahou" Svatého stolce při československo-vatikánských jednáních. Obavy Sovětského svazu i československé strany záhy převážily, takže Praha prosazovala více jednostranné výhody a jednání systematicky rozbíjela. Pokud ovšem československo-vatikánská jednání z let 1963-1965 nepřinesla zásadnější posun v diplomatických stycích obou zemí, Svatému stolci se podařilo lépe proniknout do náboženských poměrů v Československu a dosáhnout řady drobných ústupků ze strany komunistického režimu. Třebaže vlastní jednání skončila v podstatě krachem, vytvořila platformu pro rokování obou stran, jež vyústilo v přijetí dohody mezi Svatým stolcem a československou vládou v prosinci 1972. Přesto přinášejí československo-vatikánská jednání z let 1963-1965 cenný pohled na významný mezník v diplomatických stycích i na církevní dějiny druhé poloviny 20. století.
The study deals with a resumption of diplomatic relations of the Holy See and Czechoslovakia at the turn of the 1950s and 60s. At the same time, it follows a development and transformation of Czechoslovak-Vatican negotiations in the first half of the sixties. It reveals how much the Communist regime left its anti-ecclesiastical attitude from the fifties and focuses on obligingness, formally manifested by the regime, which was naturally in harmony with ideas of the Soviet Union that connected improvement of diplomatic relations with a propaganda of the Communist ideology in the international forum and intellectual circles in Europe. It shows that those expectations were connected with the personality of Pope John XXIII because the pontificate of new Pope Paul VI gave the church self-confidence, which was noticeable also in new "courage" of the Holy See during Czechoslovak-Vatican negotiations. The worries of the Soviet Union and also of the Czechoslovak party soon prevailed so that Prague advanced more one-sided advantages and systematically broke off negotiations. Nevertheless, though Czechoslovak-Vatican negotiations from years 1963-1965 did not contribute to better diplomatic relations of both countries, the Holy See managed to better penetrate the religious situation in Czechoslovakia and to achieve many tiny concessions concerning the Communist regime. Despite the fact that the actual negotiations terminated unsuccessfully, they provided a platform for a discussion of both sides which resulted in the acceptance of the agreement of the Holy See and the Czechoslovak government in December 1972. Nevertheless, Czechoslovak-Vatican negotiations from years 1963-1965 represent a worthful view on the important turning point in diplomatic relations as well as church history during the second half of the 20th century.
Zveřejněno: 11. červen 2016 Zobrazit citaci
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.
