Historica Olomucensia vol. S1 (2014), 237-267
Unikátní mapa světa, Tabula Peutingeriana, dostala své pojmenování podle německého humanisty Konrada Peutingera, do jehož vlastnictví se dostala v roce 1508. Článek se nejprve věnuje základní charakteristice mapy a době vzniku a příčinám zhotovení jejího antického originálu. Podle odlišných názorů jednotlivých badatelů (O. A. W. Dilke, R. J. A. Talbert, B. Salway, E. Weber) vznikl v rozmezí 4.-5. století buď z praktických důvodů jako pomůcka pro cestující (O. A. W. Dilke, K. Brodersen), nebo byl veřejně vystaven a sloužil k propandistickým cílům Říma (R. J. A. Talbert). Přesnější období vzniku mapy nelze stanovit, neboť se na ní objevují chronologicky od sebe vzdálené údaje.
Následující část příspěvku se zabývá středověkou kopií antické předlohy, která je zpravidla datována na základě paleografických rozborů Tabula Peutingeriana do doby okolo roku 1200. Zabývají se jí především R. J. A. Talbert, P. Gautier-Dalché a E. Albu. Protože se na ní objevují názvy středověkých regionů Francia, Suevia a Alemannia a také pojmenování lesa silua Marciana, byla zhotovena nejspíše v regionu dnešního jihozápadního Německa a německy mluvícího Švýcarska. R. J. A. Talbert a P. Gautier-Dalché předpokládají ještě karolínskou fázi v transmisi původního antického originálu, zatímco E. Albu se domnívá, že předloha Tabula Peutingeriana vůbec nevznikla v antice, ale až v době karolinské renesance. Jako nejpravděpodobnější kandidát pro zkopírování či transmisi mapy se jeví skriptorium kláštera v Reichenau.
Další část článku se věnuje osudům mapy poté, co se jejím prvním doloženým vlastníkem stal na začátku 16. století Konrad Celtis, který ji ve své závěti odkázal Konradu Peutingerovi. Oba tito významní němečtí humanisté se stejně jako Beatus Rhenanus snažili mapu využít především ke studiu slavné minulosti Germánů. I z tohoto důvodu ji bylo třeba vydat a zároveň ji tak zpřístupnit širšímu okruhu badatelů. O první celkové vydání mapy se zasloužil v roce 1598 Marcus Welser. Prvním novodobým vědcem kriticky studujícím Tabula Peutingerina se stal Konrad Miller, jehož edice z roku 1916 je stále ceněna. Vydání digitálního obsahu mapy připravoval od konce 20. století R. J. A. Talbert.
Od roku 1738 je mapa součástí dvorské knihovny, dnešní Österreichische Nationalbibliothek, Wien. Ve sbírce tamních rukopisů je katalogizovaná jako Codex Vindobonensis 324. V roce 1863 byla pro lepší uchování rozdělena do 11 segmentů. Původně jich však měla 12, neboť v době kopírování ve středověku již neexistovala první sekce na jejím levém konci.
A unique map of the world, Tabula Peutingeriana, is called after the German humanist Konrad Peutinger, who became its owner in 1508. The article firstly focuses on basic characteristics of the map, a date of its origin and causes of making the Ancient original. According to different views of various scholars (O. A. W. Dilke, R. J. A. Talbert, B. Salway, E. Weber), it came into existence in the period of the 4th-5th century either from practical reasons such as a tool for travellers (O. A. W. Dilke, K. Brodersen) or it was publicly displayed and served for propagandistic goals of Rome (R. J. A. Talbert). It is impossible to trace more accurate time of its creation because chronologically distinct dates appear there.
The following part of the study deals with a medieval copy of the Ancient original, which is usually dated around the year 1200 on the basis of paleographic analysis of Tabula Peutingeriana. Especially R. J. A. Talbert, P. Gautier-Dalché and E. Albu concern themselves with it. As names of medieval regions Francia, Suevia and Alemannia and also a name of forrest silua Marciana are present there, it was probably made in the area of today south-western Germany and German speaking Switzerland. Moreover, R. J. A. Talbert and P. Gautier-Dalché suppose a Carolingian stage in the transmission of the Ancient original, nevertheless E. Albu assumes that the original of Tabula Peutingeriana did not come from Antiquity at all, but later from the Carolingian Renaissance. The most likely candidate for copying or the transmission of the map appears to be a scriptorium of the monastery in Reichenau.
Furthermore, the article focuses on history of the map after Konrad Celtis, who later bequeathed it to Konrad Peutinger in his will, became its first known owner at the beginning of the 16th century. Both these prominent German humanists tried to utilize the map primarily for studying famous past of the Germanic people as well as Beatus Rhenanus. Also for that reason, it was necessary to publish it and at the same time to make it available for a larger group of researchers. The first complete publication of the map is attributed to Markus Welser in 1598. The first modern scholar, who critically studied Tabula Peutingerina, became Konrad Miller, whose edition, coming from 1916, has been appreciated to the present. A digital publication of the map's content has been prepared by R. J. A. Talbert since the end of the 20th century.
Since 1738, the map has been a part of the court library, later the Austrian National Library in Vienna. It is catalogued there in a collection of manuscripts such as Codex Vindobonensis 324. In 1863 it was divided into 11 segments for better preservation. Originally, there were 12 of them because in times of copying in the Middle Ages, the first section at its left side did not exist.
Zveřejněno: 11. březen 2014 Zobrazit citaci
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.
