RT Journal Article
SR Electronic
A1 Jurok, Jiří
T1 Mírová a propagační poselstva krále Jiřího z Poděbrad v letech 1461-1467
JF Historica Olomucensia
YR 2017
VO 53
IS 2
SP 47
OP 86
DO 10.5507/ho.2017.026
UL https://historica.upol.cz/cz/artkey/hol-201702-0003.php
AB Ve svém příspěvku jsem pojednal o mírových a propagačních poselstvech krále Jiřího Poděbradského v letech 1461-1467 ve spojitosti s jeho mírovým plánem spolku křesťanských evropských států, tzv. "Parlamentu" a protiturecké aliance v době jejich vzniku, jednání a po jejich ztroskotání v roce 1464. Nejprve jsem přiblížil čtyři nejdůležitější mírová poselstva včetně legace Antonia Mariniho u římské kurie v letech 1461-1462, v době vzniku jeho ideje mírové unie, a v západní Evropě v letech 1462-1464, jednání králů Jiřího z Poděbrad a Kazimíra IV. ve Velkém Hlohově o uzavření první smlouvy o přátelství a pomoci v roce 1462 a poselstvo Albrechta Kostky z Postupic a Antonia Mariniho do Francie s představením mírového projektu v roce 1464.Upozornil jsem, že Jiřího a Mariniho mírový projekt mohl být v tehdejší Evropě úspěšný jako mírový pakt, tzv. "pax bohemica", nastolený mocensky, respektive vytvářející nový řád, ale nikoliv v rámci katolické církve jako mystickém těle Kristově, kde se nemohla na vytváření a udržování křesťanského míru podílet po zrušení kompaktát papežem Piem II. 31. března 1462 kacířská, tj. husitská část církve. Přesto byl diplomatický význam Poděbradových mírových poselstev značný jak pro obranu českého státu, tak jako konkurenční projekt koncilu a křížové výpravy iniciované papežstvím. Nebyl úspěšný jen uzavřením smluv o přátelství s Polskem a Francií, ale po jistou dobu došlo k vytvoření jakéhosi mírového trojspolku České a Polské koruny a Francie, k němuž později v roce 1467 přistoupilo Milánsko a v témže roce se chtěla přihlásit i Moldávie. Přičemž na druhé straně si francouzský král Ludvík XI. zajistil vojenskou neutralitu České koruny při svém tažení do Itálie.Dalekosáhlá Jiřího diplomatická aktivita měla svůj domácí rub, když její čelní představitelé Zdeněk Kostka z Postupic a Jaroslav Lev z Rožmitálu, se první jako králův důvěrník, mincmistr a pozdější nejvyšší purkrabí, a v druhém případě jako nejvyšší zemský sudí, podíleli na vnitropolitickém zápase s katolickou panskou opozicí v počátečním stádiu zápasu o zemský soud do roku 1465. Tato panská opozice jako Zelenohorská jednota vyslala své poselstvo do Benátek a do Říma ke kurii se stížností na ohrožení svých alodů a lén v září 1466.Z hlediska personálního složení královských poselstev se na nich podíleli příslušníci všech tehdejších stavů i katolického a utrakvistického duchovenstva, přičemž v rámci dvou největších poselstev Albrechta Kostky z Postupic a Antonia Mariniho do Francie roku 1464 a Lva z Rožmitálu do západní Evropy v letech 1465-1467 se zúčastnila řada dalších význačných osobností, včetně tří autorů pozoruhodných českých a německých cestopisů panoše Jaroslava, Václava Šaška z Bířkova a Gabriela Tetzela. Ačkoliv dodnes nejsou určeni všichni členové těchto význačných poselstev, je známo, že prvně jmenované bylo složené z utrakvistů a druhé z katolíků. Z nedávno publikovaného dokladu o diplomatickém jednání v Burgundsku, ale i dalších zpráv a originálů glejtů v Bretani a Španělsku, lze poslání záhadného neoficiálního a propagačního Rožmitálova poselstva, navazujícího v redukované podobě při prosazování mírové spolupráce na mírový plán, přiřadit k ostatním mírovým poselstvům krále Jiřího z Poděbrad jako rovněž významného politického a diplomatického poselstva. Zmíněné glejty byly otištěny až v prvém vydání Šaškova cestopisu v roce 1577, takže to byl sám biskup Stanislav Pavlovský či jím pověřený editor, kdo tyto glejty našel v tehdejším archivu pánů z Rožmitálu, přičemž několik dalších glejtů je v cestopisech zmíněno, aniž je nyní známe. Podle Satyrického listu Oldřicha Kalenice z Kalenic byla představena povaha, charakter a životní styl vůdce tohoto neoficiálního a propagačního poselstva, Lva z Rožmitálu, jako nesnášenlivého katolíka, nectícího odkaz krále Jiřího z Poděbrad, ale i vyznavatele západoevropské dvorské kultury podle výzdoby jeho hradů v Blatné a Písku. Tuto dvorskou kulturu přijal s řadou udělených královských řádů, jež jsem nově určil. Na propagační charakter Rožmitálova poselstva pozoruhodně navázala výzdoba v Blatné v scéně Klání, jež představovala politickou propagandu královské strany Jiřího z Poděbrad proti Zelenohorské jednotě. Z tamějšího vyobrazení, podle počtu 15 vyobrazených arkád v Zahradě dětství znamenajících věk, lze snad určit i věk Zdeňka Lva z Rožmitálu - 15 let v roce 1469, podle čehož by se narodil asi v roce 1454, zúčastnil se Rožmitálova poselstva a dožil se tak do roku 1535 asi 80-81 let.U obou největších poselstev jsem se pokusil odhadnout jejich finanční náklady, u Kostkova a Mariniho poselstva ve výši asi 2 340 zl. (1 759 kop gr. č.) a u Rožmitálova poselstva asi 8 060 zl. (6 060 kop gr. č.), přičemž třetina výdajů padla jen na zaopatření jezdců a celkové sumy mohly být spíše vyšší. Tato dvě největší poselstva se v západní Evropě seznámila s novými výrobními a kulturními inovacemi, zachytila například počátky portugalské koloniální expanze do Afriky a novodobého otrokářství, všimla si historických souvislostí s českými dějinami a zaznamenala k českým "kacířům" přátelský vztah tehdejších politiků a panovníků a naopak negativní vztah lidových vrstev zvláště v Německu a Španělsku, spíše divících se ve Francii a naopak svůj husitský puritanismus reflektovala vlastně jen u zaznamenání neúcty k oltářní svátosti.