PT - JOURNAL ARTICLE AU - Martin, Marcel TI - Počátky rozkvětu řeckých studií v kontextu italského raného humanismu: Barlaam ze Seminary, Francesco Petrarca, Leontios Pilatos, Giovanni Boccaccio DP - 2012 Dec 11 TA - Historica Olomucensia PG - 9--27 VI - 43 IP - 3 IS - 18039561 AB - Na počátku čtyřicátých let 14. století se kalábrijský mnich, teolog a filozof Barlaam ze Seminary (kol. 1290-1348) setkává s Franceskem Petrarkou (1304-1374) na avignonském dvoře papeže Benedikta XII. (1334-1342). Toto setkání ve svém důsledku bude znamenat prvotní zárodek oživení řeckých studií v prostředí raně renesanční Itálie. Předkládaný článek se snaží o vymezení ideových předpokladů Petrarkových motivů směřujících k oživení znalosti řeckého jazyka a literatury. Je třeba zdůraznit, ponecháme-li stranou Petrarkův vlastní skromný pokrok v učení se řečtině, básníkův inspirativní přínos pro jeho mladšího přítele Giovanniho Boccaccia (1313-1375), který byl schopen kolem roku 1360 uspořádat ve Florencii veřejné přednášky řeckého jazyka pro jiného Kalábrijce, Leontia Pilata (kol. 1300-1366), bývalého Barlaamova žáka. Vedle pedagogické činnosti byl Pilatos "zaúkolován" překlady vybraných antických řeckých textů: Homérových eposů Odysseia a Íliada; prvých 466 veršů Eurípidovy tragédie Hekabé; pasážemi z Plútarchových Životopisů; pseudo-aristotelským spisem De mirabilibus auscultationibus (O zázracích z doslechu). Pilatos se též pokusil o převod řeckých partií tzv. Pandectae, výtahu z římského civilního práva Justiniána I. (vytvořeného v letech 530-533), jenž byl obsažen v rukopise nyní známém jako tzv. Littera Florentina (během středověku až do roku 1406 označovaném jako Littera Pisana). Pilatovy rozličné aktivity během jeho působení ve Florencii, jež byly velkou měrou podporovány jak Petrarkou, tak ze strany Giovanniho Boccaccia, znamenaly, i přes relativní krátkost časového rozpětí (od 1359 do 1362), bod obratu v recepci antického řeckého odkazu v intelektuálním milieu italské rané renesance. Kromě Giovanniho Boccaccia a Domenika Silvestriho (kol. 1335-1411) identitu dalších adeptů řeckého jazyka a literatury pod Pilatovým vedením (byli-li jací) obestírá mlčení písemných pramenů. Přestože kontinuita řeckých studií byla z hlediska absence následovníků v italském prostoru přerušena na další tři desetiletí, Pilatovo pedagogické a překladatelské dílo intelektuálně a duchovně připravilo půdu pro příchod kulturní mise Manuéla Chrysolora (asi 1353-1415) v roce 1397. Sledované období (od 1358 do 1363) bylo s ohledem na obnovu řeckých studií v Itálii ve svém výsledku plodné. Došlo k výraznému zvýšení zájmu mezi italskými učenci o původní řecké antické texty a Pilatovým doslovným překladům, přestože byly neobratné, nechyběla stimulující síla a zásadním způsobem podnítily příští generace italských humanistů k vytváření adekvátnějších latinských verzí. Homérské básně byly přeloženy do latiny po mnohých staletí zapomnění v západoevropském intelektuálním prostoru. Kopie Pilatových převodů, za jejichž vznikem stáli Donato degli Albanzani (kol. 1328-1411), či Giovanni Malpaghini da Ravenna (1346-1417), se rozšířily velmi rychle. Vznik kopií latinského znění Homérova textu v poměrně krátkém časovém úseku a jejich následný relativně rychlý "rozptyl" svědčí o netrpělivosti, s jakou byly překlady očekávány mezi italskými humanisty. Na konci 14. století (1398) se objeví ještě jeden překlad z velké míry založený na Pilatově latinské verzi: je jím prozaický převod Odysseie z pera padovského právníka Franceska Zabarelly (1360-1417). Florentský humanista Coluccio Salutati se později snaží přemluvit básníka Antonia Loschiho (1365-1441), aby Pilatovy prozaické překlady Homéra převedl do latinských veršů. V následujícím století (konkrétně v letech 1442-1444) Pilatova převodu Íliady pravděpodobně tajně použije Lorenzo Valla (1407-1457) při tvorbě vlastní prozaické verze eposu (knihy I-XVI).