Historica Olomucensia vol. S1 (2014), 351-375
Vizuální alegorické ikonografické programy raného novověku jsou téměř bez výjimky svázány s převážně antickými literárními a divadelními topoi. Jejich vývoj souvisí s vývojem systému ctností a neřestí, s nimiž jsou literární prameny provázány. V raném novověku často konvenují se sférou tzv. morální filozofie, mnemotiky a emblematiky. Již ve 14. století vytyčil tomuto proudu základní mantinely Francesco Petrarca. V 16. století se nabízejí jména jako Erasmus Rotterdamský, Ludvík Vives, Sebastian Brant, ale i osobnosti spjaté s reformací (Martin Luther, Filip Melanchton, Justus Lipsius aj.). Ikonografické programy mají často didaktickou podstatu a souvisí s prostředím humanisticky orientovaných škol a šlechtických dvorů. Jejich důležitým konstrukčním bodem jsou jakési momenty neuralgické volby či rozhodnutí, potažmo aspekty udržení stability či rovnováhy (souvisí s neostoickou filozofií). Jmenujme symbol pythagorejského Y, z něj vycházející alegorii Hercules in bivio, alegorii životní cesty zvanou Tabula cebetis či teologickou alegorii Zákona a Milosti vystavěnou na principu biblické typologie. Tyto motivy se prostupují s niternou rovinou ideologie křesťanského rytířství, vycházející primárně z listu sv. Pavla Efezským. Ctnostná cesta bývá vždy těžší, ale na jejím konci čeká Blaženost, snazší cesta, často provázená Fortunou, vede k zatracení. Postava Fortuny tudíž vystupuje jako jeden z elementů, s nimiž se ctnosti či osoby zastupující ctnosti potýkají (Herkules jako virtus generalis aj.), v protipólu stojí postavy, jež se nechaly Štěstěnou a potěšením svést na scestí (např. Paris, který podal zlaté jablko Venuši). Příběhy jsou z literárních pramenů přepracovávány do divadelních scénářů. Z pouličních představení se potom jejich základní rysy dostávají do lidové slovesnosti a jsou dodnes rozpoznatelné v pohádkových mýtech. Dešifrovat je ale můžeme i ve výtvarných konceptech, jež se nám do dnešní doby dochovaly, příkladem budiž sgrafita z 16. století v Jihlavě, Telči a Velkém Meziříčí nebo výzdoba rytířských sálů zámku v Pardubicích.
Almost all visual allegorical iconographical programmes of early modern period are connected with Ancient literary and theatre topoi. Their development is related to the development of systems of virtues and vices that are closely interconnected with literary sources. In early modern period they frequently correspond to the area of so-called moral philosophy, mnemonics and emblematics. As early as in the 14th century Francesco Petrarca specified basic limits of this trend. In the 16th century names such as Erasmus of Rotterdam, Juan Luis Vives and Sebastian Brant are necessary to mention as well as personalities connected with reformation (Martin Luther, Filip Melanchton, Justus Lipsius etc.). Iconographical programmes have often a didactical foundation and are related to humanistically oriented schools and aristocratic courts. The important point of their structure are moments of the neuralgic choice or decision, alternatively aspects necessary to maintain balance (in a relation to neo-stoic philosophy). In this context it may be mentioned the Pythagorean Y and the allegory Hercules in bivio that comes out from it, then the allegory of the way of life called Tabula cebetis or the theological allegory of the Law and the Grace built on a principle of a biblical typology. These motifs pervade the ideology of Christian knighthood based predominantly on the Epistle to the Ephesians written by Saint Paul. The virtuous way used to be more difficult but is ended by bliss; the easier way, which is often accompanied by Fortune, leads to condemnation. That is why the figure of Fortune performs one of the elements which virtues or figures representing virtues deal with (Hercules such as virtus generalis etc.). The antipole is represented by characters that are led astray by Fortune and pleasure (e. g. Paris, who gave Venus a golden apple). Stories are rewritten from literary sources into theatre scripts. After that, their basic features pass from street performances into oral traditions and may be recognized in fairy tale myths to the present. It is possible to discover them also in concepts of fine art preserved until nowadays, for instance sgraffiti from the 16th century in Jihlava, Telč, Velké Meziříčí or decorations of Knight Halls in Pardubice castle.
Zveřejněno: 11. březen 2014 Zobrazit citaci
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.
