Historica Olomucensia vol. S1 (2014), 135-163
Rožmberská lovecká vila Kratochvíle u Netolic vznikala po roce 1582/1583 pro nejvýznamnějšího představitele české stavovské obce, nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka. Autorem projektu byl Baldassar Maggi z Arogna, nacházejícím se na italsko-švýcarském pomezí, v ticinském kraji. K dokončení a výzdobě - malířské (Georg Widman z Brunšviku) a štukové (Antonio da Melano, lokalita nedaleko Arogna) pak docházelo před a kolem roku 1590. Oživení dění při Kratochvíli v této době snad souviselo s dalším sňatkem Viléma s Polyxenou z Pernštejna v roce 1587, který pro stárnoucího velmože představoval poslední možnost k zajištění rodové posloupnosti. Tento motiv zdůrazňuji úmyslně, neboť se jeví, že struktura výzdoby se obrací zejména k osobě manželky a její plodnosti, pro kterou Kratochvíli můžeme "číst" nejen jako loveckou vilu, ale i jako osobitou "nupciální architekturu". Samotný typ Kratochvíle jako venkovského příležitostného sídla přitom vyvolává nejednu otázku, jak ji z hlediska architektonické typologie definovat. Její forma, z hlediska středoevropského prostoru asi nejbližší Neugebäude Maxmiliána II. a Rudolfa II. u Vídně, se z hlediska stavební úlohy pohybuje někde mezi konceptem "utilitární" lovecké vily, stavby v duchu architectura recreationis či maison de plaisance, až po bytostně reprezentační funkce této "vedlejší rezidence".
Struktura výzdoby Kratochvíle je příznačně rozdělena do dvou zón - v přízemí, otevřeném do okolní zahrady, obory a vodního kanálu obklopujícího vilu, se nacházejí lovecké, zvířecí a přírodní a také mytologické výjevy. Ukazují například pastorální božstva (Autumna, Cyparisse a Vertumna), ale čerpají i z Ovidiových proměn (Jupiter dvořící se Ió, Pán a Sýrinx, Zrození Adónida, Apollón a Dafné, scéna ze Stříbrného věku a Apollón zabíjející Pýthóna). Oproti tomu výzdoba patra ukazuje výtvarně i tematicky odlišný svět. Dominují zde totiž "antiquitetischen Historien", o kterých se zmiňoval návrh malíře Georga Widmana z roku 1589, čerpající z biblických příběhů (Samsonova historie), ale zejména z Ab urbe condita Tita Livia. Množství výjevů i sama technika bílého štuku all'antica je naprosto výjimečná, a to i v širším středoevropském kontextu.
Motivace volby liviovských příběhů odpovídala recepci tohoto autora v raném novověku, respektive již od 14. století. Liviova idealizovaná představa dějiny starého Říma byla založena na prezentaci morálních exempli virtutis, ale i odstrašujících příkladů lidských neřestí a nectností. Právě tato významová rovina dominuje i v Kratochvíli, kde se vztahuje ke konstruované identitě Viléma z Rožmberka jako ideálního dobrého vladaře. Tento koncept "rožmberské etiky" však zasahuje i do apartmánů jeho ženy Polyxeny, která je s tímto světem patriarchální autority konfrontována a navíc se jí zde dostávalo i dalších vizuálních stimulů. Ty se vztahovaly, jako v podobě Lukrécie, ke vzorům životních norem, jimiž by se měla řídit, ale obsahují i řadu motivů vztahujících se k síle přírody a vůbec ideji fertility. Ta rezonuje i v celém ovidiovsko-poetickém a přírodním charakteru vily a zejména ve výzdobě přízemí. Takováto manželská symbolika může reflektovat nejpalčivější problém rožmberského domu té doby - stále chybějícího dědice, který by zachoval rodovou kontinuitu. Polyxena byla pro stárnoucího Viléma z Rožmberka poslední nadějí a je tak možné, že celý projekt vily Kratochvíle a její výzdoby ve svém lovecko-přírodním charakteru vily reflektuje i roli novomanželského sídla souvisejícího s ne nepodstatným aspektem přírodní plodivosti.
The Rosenberg hunting villa Kratochvíle near Netolice was originated after 1582/1583 for the most significant representative of the Czech estates, the High Burgrave William of Rosenberg. The author of a project was Baldassar Maggi of Arogno, the area situated on Italian-Swiss borders, in the region of Ticino. The finishing of painted (Georg Widman of Brunšvik) and stucco (Antonio da Melano, a locality near Arogno) decorations took place before and around the year 1590. Kratochvíle started to breathe new life in this period which was most likely connected with another marriage of William with Polyxena of Pernstein in 1587; it meant the last chance for the ageing man to secure the family succession. I purposely emphasize this motif because it looks that a structure of decorations predominantly refers to the personality of the wife and her fertility, for who Kratochvíle may be "read" not only as a hunting villa but also as a distinctive "nuptial architecture". Nevertheless, Kratochvíle itself as an occasional country residence arises many a question, how to define it from the point of view of the architectural typology. In terms of the Central European area, its form is probably the closest to Neugebäude of Maximilian II and Rudolf II near Vienna; from the point of view of building operations, it varies somewhere between a concept of a "utilitarian" hunting villa, a building in a spirit of architectura recreationis or maison de plaisance, and a representative occasional mansion.
The structure of Kratochvíle decorations is characteristically divided in two areas; on the ground floor, opened into a surrounding garden, a game preserve and a canal around a villa, there may be found hunting, animal, natural as well as mythological scenes. They show for instance pastoral deities (Autumnus, Cyparisse and Vertumnus) and draw from Ovid's Metamorphoses (Jupiter gallating Io, Pan and Syrinx, the birth of Adonis, Apollo and Daphne, a scene from Silver age and Apollo killing Python). On the contrary, the decoration of the first floor represents the artistically and thematically different world. It is dominated by "antiquitetischen Historien", mentioned by a draft of the painter Georg Widman from the year 1589, which draw inspiration from biblical stories (the history of Samson) and especially from Ab urbe condita by Titus Livy. A number of scenes and a technique of white stucco all'antica is completely exceptional also in the broader Central European context. The motivation for selecting Livy's stories corresponded to a reception of this author in early modern period, respectively since the 14th century.
Livy's idealized idea of the history of Ancient Rome was based on the presentation of moral exempli virtutis and also deterrent examples of human vices and frailties. Precisely this layer of meaning prevails in Kratochvíle, where it is related to the constructed identity of William of Rosenberg such as an ideal and good ruler. However, this concept of "Rosenberg ethics" interferes in apartments of his wife Polyxena, who is confronted with this world of patriarchal authority and moreover, she received another visual impulses there. They were related like in a figure of Lucrecia to patterns of norms of life, which she ought to follow, but also content a range of motifs connected with the power of nature and the idea of fertility. It appears in the whole Ovid poetic and natural character of the villa and predominantly its downstairs decoration. Such a marriage symbolism may reflect the thorniest problem of Rosenbergs family at that times - a still missing heir, who would continue the lineage. Polyxena represents the last chance for the ageing William of Rosenberg so that it is possible that the whole project of the villa Kratochvíle and its decoration in a hunting-natural style also mirrors a role of a married couple residence connected with the essential aspect of fertility and fecundity of nature.
Zveřejněno: 11. březen 2014 Zobrazit citaci
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.
