Historica Olomucensia vol. 45 (2013), 155-167
Hrabě János Esterházy se v první polovině třicátých let 20. století stal jedním z vůdčích politických osobností maďarské menšiny v Československu. V roce 1932 byl zvolen do čela jedné ze dvou maďarských menšinových parlamentních stran, Zemské křesťansko-socialistické strany, v roce 1935 usedl do lavic poslanecké sněmovny Národního shromáždění a v roce 1936 se stal výkonným předsedou Sjednocené maďarské strany (Egyesült Magyar Párt; EMP). I díky jeho vlivu zákonodárci obou maďarských menšinových politických stran v prosinci 1935 poprvé nezaujali při volbě prezidenta republiky negativistické stanovisko a hlasovali pro Edvarda Beneše. V září 1936 prezident Beneš nabídl Esterházymu post ministra bez portfeje, Esterházy však vstup do vlády odmítl. Měl nemalou zásluhu na tom, že v době vyhrocené vnitropolitické krize první republiky na sklonku léta a podzimu 1938 nebyla československá vláda na rozdíl od sudetoněmeckých oblastí nucena vyhlásit na maďarskojazyčném území výjimečný stav. Byl jediným poslancem Sněmu Slovenské republiky, který 15. května 1942 nehlasoval pro návrh ústavního zákona legalizujícího deportaci slovenských Židů. Po druhé světové válce byl odsouzen "in contumaciam" Národním soudem v Bratislavě k trestu smrti provazem za vlastizradu. Zemřel v roce 1957 ve věznici na Mírově.
Count János Esterházy became one of the leading political figures of the Hungarian minority in Czechoslovakia in 1930s. In 1932 he was elected a leader of one of two Hungarian parliamentary minority parties, the Provincial Christian-Socialist Party. In 1935 he took a seat in Chamber of Deputies of National Assembly and in 1936 he became an executive chairman of the United Hungarian Party (Egyesült Magyar Párt; EMP). Also thanks to his influence, legislators of both Hungarian parliamentary minority parties did not adopt a negative attitude towards the presidential election for the first time and voted for Edvard Beneš in December 1935. President Beneš offered a post of a minister without portfolio to Esterházy in September 1936; however, Esterházy rejected to enter into the government. He had considerable credit that the Czechoslovak government contrary to Sudeten German areas was not forced to proclaim a state of emergency in Hungarian speaking territories during the acute domestic political crisis of the First Republic at the close of summer and in autumn 1938. He was the only deputy of the Assembly of the Slovak Republic which did not vote for the constitutional bill making legal the deportation of Slovak Jews on 15 May 1942. After the Second World War he was sentenced to death by hanging for treason "in contumaciam" by the National Court in Bratislava. He died in Mírov prison in 1957.
Published: December 11, 2013 Show citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.
