Historica Olomucensia vol. 39 (2011), 83-95
Spojené království nizozemské vzniklo v roce 1815 sloučením Severního a Jižního (Rakouského) Nizozemí jako jeden ze závěru kongresu ve Vídni. Zvláště Anglie si toto sloučení přála, neboť nové království se mělo stát nárazníkem proti možné agresi Francie. Personální unií bylo království v osobě krále spojeno s Lucemburským velkovévodstvím. První a jediný král nového království pocházel z rodu Oranžských, kteří před francouzským obdobím v Republice spojených provincií vládli jako místodržící, stadhoudeři. Vilém I. byl synem posledního místodržícího Viléma V., s nímž v roce 1796 odešel do emigrace. Spojení Severního a Jižního Nizozemí však nebylo šťastným, protože obě země měly za sebou zcela odlišnou minulost a historickou zkušenost. Protestantský sever si nemohl zcela rozumět s katolickým pofrancouzštělým jihem. Dalším zdrojem nespokojenosti byla otázka ekonomická, kdy bohatší jih musel přispívat na dluh severní části království. Stejně tak byli obyvatelé dnešní Belgie nespokojeni se zastoupením v Generálních stavech, kdy obě části země měly stejný počet zástupců ve druhé komoře, i když jih obývalo mnohem více lidí. Osoba krále, který se snažil vládnout jako osvícený despota a jeho cílem bylo i sjednocení země v jazyku, kdy úředním jazykem se měla stát holandština, si nezískala sympatie jižních představitelů. Na druhou stranu Vilém I. usiloval o obnovu země podporou průmyslu, stavbou hrází a kanálů, oživením obchodu a znovuzískáním ztracených trhů. Nespokojenost s přetrvávající situací vyústila v srpnu 1830 v Bruselu v povstání a v následné vyhlášení samostatného Belgického království.
The United Kingdom of the Netherlands was established in 1815 when the North and South Netherlands were united as a result of the Congress of Vienna. Especially England had desired this act because the new kingdom was supposed to serve as a "bumper" region against aggression of France. The kingdom was unified with the Grand Duchy of Luxembourg under one sovereign into a personal union. The first and only king of the new kingdom came from the House of Orange whose members ruled in the Republic of United Provinces as governors, so-called stadhouders, before the French period. It was William I, son of the last governor William V, who had left for emigration with his father in 1796. On one hand, the connection of the North and South Netherlands was not fortunate because both countries had different past and historical experience. The Protestant north could not get on well with the Catholic Frenchified south. An economic problem was another source of dissatisfaction. Richer south had to support debts of the northern part of the kingdom. The inhabitants of what is today's Belgium were not satisfied with representation in the States General. Both parts of the country had equal numbers of representatives in the second chamber even though more people lived in the south. Thus, the king, who tried to rule as an enlightened despot, did not receive much fondness from the southern representatives. Moreover, his aim was to unite the countries also in the question of language. Dutch should have become the official language. On the other hand, William I aimed to rebuild the country through industry support, dam and canal building, trade stimulation and recovery of lost markets. The dissatisfaction with the situation led to the Brussels uprising in August 1830. As a result, the independent Kingdom of Belgium was declared.
Published: June 11, 2011 Show citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.
